Úvodní strana
Vyhledávání a systém rostlin
Společenstva
Zahradní rostliny
Stromy
Herbář
Botanické odkazy
Rejstřík
row2 v %
row3 v %
col1
e_scrolling
e_main
e_main1
e_contents
e_contents1
Rejsřík
>
A
B
C
Č
D
Ď
E
F
G
H
I
Í
J
K
L
M
N
O
P
Q
R
Ř
S
Š
T
Ť
U
Ú
Y
V
W
X
Y
Z
Ž
Zrušit filtr
Hledej
Stiskněte písmeno nebo zapište jméno (nebo jeho část), které chcete hledat a stiskněte
Hledej
žilnatina listů
ži
.......
1
-
1
záznam z
1
.......
ži
Strana č: 1 z
1
žilnatina listů
(venatio – nervatio , leaf venation , Blattaderung )
Zpravidla lze rozlišit hlavní žebro a postranní žilky. Anastomózy jsou spojky mezi žilkami vyššího řádu. Žilnatina může být velmi jemná, ale může se také jednat o velmi silná žebra (např. Victoria regia). Prostoupení listu žilkami je často dokonalé. Cévními svazky proudí látky mnohokrát snáze než než buňkami. V hustě žilnatých listech není žádná buňka dál od cévního svazku než 7 buněk. Jeden bukový list může obsahovat až 30 m žilnatiny. Listy můžeme rozdělit podle přítomnosti a nápadnosti žilek: - bezžilné (Wolffia arrhiza) - skrytožilné (Crassulaceae, tučnolisté) - jednožilné (jehličnany) - vícežilné Podle větvení a průběhu žilek v listu bývá tradičně rozlišována: - žilnatina vidličnatá - Gingko - zpeřená - dlanitá - síťnatá (žilky vyšších řádů tvoří hustou síť) - uzavřená (s anastomózami) - otevřená (bez anastomóz) - znožená (z báze čepele vybíhá jediná hlavní žilka, která má dole po každé straně jednu boční silnou žilku a ta má pouze na vnější straně opět jednu silnou žilku atd.) - rovnoběžná (žilky probíhají rovnoběžně vedle sebe) - souběžná (žilky probíhají souběžně s okrajem od báze k vrcholu) Dělení žilnatiny podle průběhu hlavních žilek: 1. běžný typ žilnatiny 2děložných rostlin je tzv. kraspedodromická žilnatina (craspedodromous type – kraspedon = řecky lem). Ta má výrazné hlavní žebro a systém zpeřeně uspořádaných sekundárních bočních (laterálních) žilek končících na okraji listu. - v případě, že boční žilky nekončí na okraji listu, ale spojují se na okraji, jedná se o žilnatinu brochidodromickou (brochidodromous type – brochos = smyčka). 2. Druhý hlavní typ žilnatiny je vlastně žilnatina dlanitá, kdy 3 nebo více hlavních žilek vybíhá z jednoho místa na bázi to je tzv. aktinodromická žilnatina (actinodromous type – aktinos = paprsek). 3. Další typ je žilnatina akrodromická (acrodromous type – akros = vrchní), kdy 2 nebo více primárních nebo silně vyvinutých sekundárních žilek běží souběžn k vrcholu – odpovídá žilnatin souběžné. 4. Kampylodromická žilnatina (campylodromous type – kampylos = zahnutý) má několik primárních žilek nebo jejich větví, které vznikají v 1 místě a obloukovitě se nejdříve ohýbají a pak teprve směřují k vrcholu. 5. striátní (striate type – stria = č árka)typ uzavřené žilnatiny není v žádném případě charakteristická pro 1 děložné rostliny jako celek. Například u určitých čeledí – Araceae, Liliaceae tvoří boční žilky oblouky, ve kterých řada bočních žilek nedosahuje vrcholu, ale připojuje se k sousedním vnitřním, tak jak se sbíhají v horní části listu (např. Hosta). Pak je možno žilnatinu označit například jako obloukovitě striátní, zpeřeně striátní apod. Nepřesnost je také v tom, že bývají přehlíženy drobné žilky obvykle přítomné mezi hlavními žilkami jednoděložných. V listech trav je tato vedlejší žilnatina relativně jednoduchá a skládá příčné nebo šikmé komisurální žilky, který spojují primární žilky. Komisurální žilky jsou ale dobře zřetelné například v listech maranty (Maranta) a také u přestupu (Smilax), který má jeden z nejzajímavějších typů mezižeberné žilnatiny.
širší informace:
list
Copyright © 2003 Václav Kubíček